Přečtěte si: Pozvánka na odbornou konferenci Efektivní elektromobilita v organizacích II




Pozvánky na akce


Stalo se










Nápověda k článkům 11

Víte, jak fungují projekty PPP a EPC?

3.5.2013 V naší rubrice Zajímavé projekty se občas setkáme se zkratkami PPP (public-private partnership) a EPC (energy performance contracting). V obou případech jde o způsob financování, dodání a provozování velkého investičního celku – například automatického metra, elektrárny nebo veřejného osvětlení. Svojí podstatou se však liší. Podívejme se proto na ně blíže.

Veřejně soukromé partnerství (PPP) představuje veřejnou službu, která je financována a provozována prostřednictvím partnerství mezi veřejnou organizací a jedním nebo několika soukromými společnostmi. Projekt PPP tedy zpravidla zahrnuje investiční fázi, kdy je zařízení pro veřejnou službu (například automatické metro, dálnice nebo veřejné osvětlení) navrhováno, vyráběno, stavěno a instalováno a následně zprovozněno, a provozní fázi, kdy je zařízení provozováno a udržováno.

U některých forem PPP poskytuje potřebný kapitál soukromý investor na základě smlouvy s veřejným zadavatelem. Tento soukromý investor – koncesionář – pak na základě koncesní smlouvy dále zajišťuje požadovanou veřejnou službu. Jeho investici veřejný zadavatel postupně splácí platbami za tuto službu zohledňujícími i její kvalitu (například u veřejného osvětlení), případně udělí soukromému partnerovi právo inkasovat platby za poskytování služby přímo od uživatelů (například u automatického metra, kde je koncesionář zároveň provozovatelem).

Výše plateb koncesionáři je nastavena tak, aby se koncesionáři během stanovené doby trvání koncesní smlouvy vrátila jeho investice i s přiměřeným ziskem – hovoříme zde o platebním mechanismu koncese. Základem platebního mechanismu jsou buď tržby od uživatelů, nebo (častěji) poplatky za dostupnost služby, tedy například sjízdnost pruhů dálnice v určité délce po určitou dobu. Má-li být platební mechanismus účinný, musí zohledňovat požadovanou kvalitu dodávaných služeb a trestat její nedodržení.

Zatímco tedy při „klasickém“ způsobu zadávání má zadavatel nejprve výrazný výdaj ve formě investice a poté srovnatelně nižší výdaje na provoz, případně příjmy z tržeb, při PPP přechází investice na soukromého partnera. Veřejný zadavatel ji tudíž nepocítí, ale následně platí poplatky, v nichž se investice soukromého partnera postupně rozpouští, případně nechává soukromého partnera inkasovat příjmy. Aby byly platy za službu finančně únosné a přitom se soukromému dodavateli vrátila jeho investice, musí se rozložit do mnoha let. Provozní fáze projektu PPP proto bývá poměrně dlouhá, nejčastěji 20 až 30 let (případně jinak podle předmětu PPP).

U jiných forem se veřejný sektor spolu se soukromým partnerem bezprostředně podílí na investici a příslušnou veřejnou službu pak oba partneři dodávají prostřednictvím společného podniku.

Někdy se obě formy kombinují, tzn. projekt je financován společně veřejným a soukromým sektorem a spoluvlastníkem koncesionáře je podnik s veřejným vlastnictvím. Příkladem takového PPP je projekt metra bez strojvedoucích v italském Miláně – viz článek v rubrice Automatizace dopravy – kde spoluvlastníkem soukromého koncesionáře je milánský dopravní podnik ATM. Z čistě soukromých prostředků naproti tomu bylo financováno například prodloužení sítě londýnské automatické železnice Docklands Light Railway (viz obrázek).

Jak patrno, PPP nepředstavuje pouhý alternativní zdroj peněz, ale způsob financování a provozování infrastruktury veřejných služeb. Protože soukromý sektor zpravidla získává od bank prostředky za méně výhodných podmínek než veřejný sektor, je třeba tuto nevýhodu vyvážit efektivní organizací, manažerským know-how soukromého sektoru a vhodným rozdělením podnikatelských rizik mezi veřejného a soukromého partnera.

Aby byl projekt vhodný pro realizaci formou PPP, musí splňovat následující obecné požadavky a předpoklady:
•    Projekt je podpořen zásadními plánovacími dokumenty veřejného zadavatele, které potvrzují jeho dlouhodobou potřebnost a dostatečnou poptávku po dodávaných veřejných službách.
•    Projekt má jasně vymezený předmět a rozhraní s okolím po stránce technické, finanční, organizační a právní.
•    Projekt má dostatečně významnou provozní část, aby se mohly projevit přínosy PPP.
•    Projekt dává prostor pro využití inovací a know-how soukromého sektoru, vedoucích k celkovému zefektivnění projektu v investiční i provozní fázi.
•    Rozpočet projektu je dostatečně velký, aby přínosy PPP vyvážily větší pracnost přípravy PPP oproti tradičnímu zadávání veřejných zakázek.
•    Předmět a finanční atraktivnost projektu vyvolávají zájem více soukromých uchazečů, kteří si budou navzájem konkurovat. Tím PPP umožní využít tlak tržního prostředí na efektivnost projektu.

Projektům PPP se v České republice daří prozatím spíše na municipální a regionální úrovni, převážně u zařízení sociálních služeb (školní jídelny, sportoviště nebo veřejné osvětlení). Tím se lišíme od zahraničí, především od Velké Británie, kde tento koncept vznikl, ale i od ostatních zemí v Evropě i jinde ve světě. Zde je tento způsob pořízení veřejných služeb stále běžnější a týká se široké palety veřejných služeb – od dálnic, vysokorychlostních železnic a městských rychlodrah přes školy a sociální služby až po armádu a záchranný systém nebo vězeňství.

Projektům PPP se v mnohém podobá metoda Energy Performance Contracting (EPC). Její podstatou je financování investičních projektů energetického hospodářství – tj. zařízení na dodávku a využití energie (obvykle tepla a elektřiny) v budovách a jiných objektech – z dosažených úspor energie.

Projekt EPC zahrnuje:
•    návrh energetického hospodářství, tedy zařízení pro dodávku a využití energie v daném objektu;
•    dodání a instalaci energetických zařízení;
•    pravidelnou údržbu zařízení po dobu trvání projektu;
•    měření a vyhodnocování dosažených úspor.

Jde tedy vlastně o dodávku na klíč. V tomto případě však náklady spojené s realizací projektu nese dodavatelská firma. Ta rovněž nese plnou zodpovědnost za vhodnou volbu použité technologie, dodávku a následný provoz. Způsoby financování projektu přitom mohou být různé – bankovní půjčkou i z jiných zdrojů.

Zákazník, u něhož se projekt EPC realizuje, pak platí dodavateli po dobu trvání projektu (obvykle 6 až 10 let) smluvně stanovené splátky, které odpovídají úspoře energie – tedy rozdílu mezi současnými náklady na energii a náklady pro realizaci projektu EPC. Po skončení projektu pak již platí jen za novou, nižší spotřebu energie.

V praxi to tedy znamená, že spotřebitel nemusí na realizaci projektu vyčleňovat žádné mimořádné finanční prostředky a na nákup energie i splátky investice po dobu trvání projektu mu stačí stejný objem financí, jaké dosud vynakládal pouze na platby dodavatelům energie. Tato metoda je proto vhodná zejména tam, kde spotřebitel nemůže jednorázově vyčlenit dostatečné množství finančních prostředků nebo nemá o podobě projektu zcela jasnou představu.

Metoda EPC je ale výhodná i pro dodavatele: Jak vidíme, hlavní roli při financování investice nehraje cena dodávaných energetických zařízení v absolutní výši, nýbrž jejich schopnost ušetřit energii. Laicky řečeno, lze tedy dodat i poměrně drahá zařízení poměrně chudému zákazníkovi vybavenému nevyhovujícím energetickým hospodářstvím, pokud mu tato zařízení významně uspoří provozní náklady na energii. Dodavatel na druhou stranu nese riziko, že dodaná zařízení skutečně přinesou předpokládané úspory.

Ačkoliv EPC nese mnohé znaky PPP, nejedná se nutně o provozování veřejné infrastruktury. Zákazníkem totiž může být veřejná organizace (jako např. Národní divadlo v Praze nebo mnohé nemocnice a školy), ale i soukromá firma (příkladem může být EPC u výrobce zdravotnického materiálu Vulkan).

Ing. Jakub Slavík, MBA

Ilustrační foto: redakce

Přečtěte si také:

Hlavní zdroje spolufinancování investičních projektů v elektrické MHD

26.11.2014 V rámci konference „Elektrické autobusy pro město III“, která proběhla 21. listopadu 2014 jako doprovodný program veletrhu Czechbus 2014, byly prezentovány aktuální příležitosti ke spolufinancování elektrických autobusů a další elektrické MHD z evropských zdrojů. V tomto článku jsou shrnuty nejdůležitější momenty, které je užitečné v této souvislosti sledovat. 


Vyhodnocení projektu CHIC: první příspěvek do připravované aktualizace studie „E-mobilita v MHD“

25.11.2014 Pro rok 2015 je v rámci činnosti Pracovní komise pro e-mobilitu SDP ČR plánována aktualizace studie „E-mobilita v MHD“. Od jejího zveřejnění v létě 2013 pokračuje rozvoj technologií, zajímavých projektů i možných zdrojů financování pro elektrické autobusy natolik rychlým tempem, že bude užitečné rozšířit a aktualizovat poznatky zde uvedené. V této souvislosti její zpracovatelé, firma Ing. Jakub Slavík, MBA – Consulting Services, spolu se svými odbornými partnery začali shromažďovat potřebné aktuální informace o zajímavých projektech, produktech, provozních aplikacích a finančních schématech v  uvedené oblasti. 


Konference „Elektrické autobusy pro město III“ přinesla zajímavé informace a podněty

Prezentace z konference jsou ke stažení na konci článku.

24.11.2014 Jako doprovodný program veletrhu Czechbus 2014 proběhla 21. 11. 2014 v Praze odborná konference „Elektrické autobusy pro město III“, zaměřená na problematiku autobusů s elektrickým pohonem a nezávislým provozem, tj. především elektrobusů a parciálních trolejbusů, a jejich infrastruktury. Pod záštitou Sdružení dopravních podniků ČR a v úzké spolupráci s ním v rámci Pracovní komise pro e-mobilitu ji opět pořádala konzultační firma Ing. Jakub Slavík, MBA – Consulting Services. 


Plug-in hybridní autobusy pro Glasgow

12.11.2014 Další elektrické autobusy na britském kontinentě budou v rámci projektu ZeEUS zkušebně provozovány v 1,7miliónovém skotském městě Glasgow. Společnost First Glasgow, největší skotský autobusový dopravce, oznámila koncem října 2014 svůj záměr investovat 2 mil. liber do čtyř plug-in hybridních autobusů od výrobce Alexander Dennis 


Irizar Group: další evropský výrobce elektrobusů prezentuje první provozní výsledky

21.10.2014 K evropským výrobcům elektrobusů a plug-in hybridních autobusů, jejichž produkty a zkušenosti průběžně sledujeme a uveřejňujeme na našem portále, jako například Solaris, SOR, Siemens/Rampini, Volvo, VDL, BYD, Škoda, EVC, Lbus, Evropro či Wrightbus, se připojuje i španělská firma Irizar Group. 


Grid4EU/Demo 1: automatizace řízení středněnapěťových sítí v rámci systému smart grid

8.10.2014 Projekt Demo 1, součást evropského programu Grid4EU pro vývoj systémů smart grid, dostal na konci září 2014 významnou technickou podporu v podobě systému automatizovaného řízení středněnapěťové energetické sítě od společnosti ABB. Evropský program Grid4EU, financovaný ze 7. rámcového programu EU pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace, je jedním z nejvýznamnějších evropských demonstračních projektů 


Superkapacitory v tramvajích šetří energii

7.8.2014 Na konci července 2014 zahájila v německém Rostocku provoz první ze série 13 tramvají typu Tramlink 6N2 od firmy Vossloh. Dalších dvanáct bude následovat do konce roku 2014. Tyto pětičlánkové, plně nízkopodlažní tramvaje (viz foto) o délce 32 m a kapacitě 71 sedících a 139 stojících cestujících jsou vybaveny superkapacitorovými zásobníky energie, umístěnými na střeše vozidla, pro úspornější provoz. 


Webinar „Green vehicles for urban freight delivery“: zajímavé zkušenosti z nákladní elektromobility

6.8.2014 V červenci 2014 proběhl v rámci evropské iniciativy CIVITAS webinar (tj. internetový seminář) s názvem „Green vehicles for urban freight delivery“, tedy Zelená vozidla pro nákladní dopravu ve městech, jehož se zúčastnil i zástupce naší redakce. Převažujícím tématem webinaru (kromě cyklistické nákladní dopravy) byly zkušenosti s elektrickými nákladními vozidly pro městskou logistiku, čili pro rozvážku zboží v rámci městských aglomerací  


Zem2ALL: micro-grid pro španělský projekt e-mobility

30.7.2014 Španělská Malaga je jedním z evropských průkopníků rozvoje elektromobility v rámci konceptu smart cities. Na našem portále jsme o ní již psali v souvislosti s projektem Victoria pro staticko-dynamické dobíjení elektrobusů. Kromě toho zde běží projekt Zem2ALL (zero emission mobility to all, neboli nulově emisní mobilita pro všechny), zaměřená na rozvoj individuální elektromobility. Jak byla v červenci 2014 informována odborná veřejnost, tento projekt bude mít nyní vlastní rozvodný systém typu micro-grid, určený pro výrobu a nabíjení elektromobilů s využitím obnovitelných zdrojů energie. 


Projekt Yokohama Smart City zkoumá optimální řízení poptávky po elektřině

15.7.2014 V období od července do září 2014 probíhá v rámci projektu Yokohama Smart City v japonské metropoli Jokohamě s 3,7 mil. obyvatel důležitý experiment, zaměřený na testování možného snižování poptávky po elektrické energii v letním období. Projekt Yokohama Smart City zahrnuje několik dílčích subsystémů 


Naše tipy





















Copyright © 2012 – 2017 Ing. Jakub Slavík, MBA – Consulting Services