Přečtěte si: Aby chytré město nebylo hloupé: MMR ČR vydalo publikaci o poučení z dobrých příkladů i z chyb
|
|
|
Přečtěte si: Aby chytré město nebylo hloupé: MMR ČR vydalo publikaci o poučení z dobrých příkladů i z chyb |
 
        |
Reportáž Smartcityvpraxi: za volantem „elektrické multikáry“ Goupil24.4.2018 Malé elektrické nákladní a užitkové automobily – lidově „multikáry“ – značky Goupil jsou úspěšně v provozu v zahraničí i v několika českých městech, například ve službách Veřejné zeleně města Brna (viz foto níže). Poznat je mohli také účastníci odborných konferencí Efektivní elektromobilita v organizacích a Smart city v praxi, pořádaných provozovateli našeho portálu. Nenechali jsme si proto ujít příležitost se s těmito zajímavými vozidly seznámit naživo a přijali jsme jednoho slunného dubnového dopoledne 2018 pozvání jejich distributora, společnosti Eurogreen s.r.o., na předváděcí akci na mosteckém automobilovém polygonu.
Goupil G5 ve službách Veřejné zeleně města Brna„Elektrické multikáry“ Goupil V hledáčku našeho zájmu jsou především dvě „elektrické multikáry“ značky Goupil: řada G4 a G5. Goupil G4 (viz foto níže) s homologací L7e, N1 slouží svým uživatelům již od září 2016. Je 1,2 m široký a 3,6 m dlouhý a uveze podle konkrétní konfigurace až 1200 kg maximální rychlostí 50 km/h. K pohonu slouží 10kW elektromotor, pohánějící přes diferenciál přímo nápravu. Jako zásobník energie jsou dodávány olověné nebo lithium-iontové akumulátory, které podle konkrétní sestavy dávají vozidlu praktický (nejen tabulkový) dojezd v rozmezí 40 – 120 km. Jeho mladší bratr Goupil G5 (viz foto níže) s homologací v kategorii N1 je o 30 cm širší. Také jeho motor, opět s bezpřevodovkovou konstrukcí, je o něco silnější – výkon 19,7 kW dává vozidlu rychlost až 70 km/h. Stejně jako model G4 má i G5 maximální nosnost 1200 kg. Dodává se především s lithium-iontovými bateriemi, 11,5kWh baterie pro dojezd 120 km nebo 19kWh baterie pro dojezd až 200 km.
Na levé fotografii je Goupil G4, na pravé Goupil G5Bližší informace k oběma vozidlům lze nalézt v prezentaci společnosti Eurogreen na výše zmíněné konferenci Smart city v praxi. Auto na práci od samého začátku U vozidel, jako jsou tato, nečekáme „ladné křivky“, „neopakovatelný zážitek z jízdy“ nebo rozmanité hardwarové a softwarové jemnosti, jimiž hýří osobní elektromobily a jejich folklór. Zde jde především o užitek v poměru k ceně, o jednoduchou obsluhu a údržbu a o přiměřené pohodlí řidiče během celodenní práce, zkrátka o celkovou praktičnost. Na to vše je u nákladních elektromobilů Goupil pamatováno od samého začátku. Bezpřevodovková konstrukce umožňuje maximálně jednoduché řízení a prakticky žádnou údržbu. Pro srovnání, klasický užitkový automobil s dieselovým pohonem ve službě městské zeleně mění spojku, opotřebovanou neustálými rozjezdy a zastaveními, nezřídka každý rok. Jednoduché řešení interiéru, palubní desky a ovládání „bez cingrlátek“ cílí na jednoduchou obsluhu. Pokud zahradník objíždějící parky zanese kabinu hlínou, prostě se na konci směny kabina vystříká hadicí s vodou. Ostatně, o mentální úrovni obsluhy, před níž takovéto vozidlo musí obstát, svědčí úsměvná historka od nejmenovaného provozovatele: Poté, co starší typ s olověnými bateriemi byl nahrazen novějšími vozidly s lithiovými bateriemi, přišla série opakovaných dotazů od řidičů, kudy že se dolévá do baterií destilovaná voda. Následovaly opakované trpělivé odpovědi týmž lidem, že do lithiových baterii se destilovaná voda nenalévá, protože v nich zkrátka žádná kapalina není. Jízda na polygonu
Ve dvou usedáme do kabiny a zjišťujeme, že je prostornější, než by se zvenčí mohlo zdát. Oba členové našeho redakčního týmu jsou postav spíše nadprostředních, přesto se zde pohodlně směstnají. Z prosklené kabiny je přitom výborně vidět dopředu i do stran až úplně dolů, což jistě ocení obsluha zejména při pojíždění v parcích nebo po chodníku. Řízení se ujímá šéfredaktorka našeho portálu, jinak zkušená řidička zvládající moderní elektrický Nissan stejně jako stařičkou skříňovou Avii. Ovládání vozu je dělané pro člověka, který potřebuje od první chvíle s autem pracovat, nemá čas na hlouposti a není radno jej plašit zbytečnými vymyšlenostmi. Po dosednutí se řidičovy nohy přirozeně uvelebí na pedálech brzdy a akcelerátoru. Do palubní desky se zasune starý dobrý klíček a pak už jen stačí posunout páčku pod volantem do polohy Vpřed, sešlápnout „plyn“ a jedeme. Na jednoduše řešeném displeji sledujeme okamžitou rychlost, stav baterií plus další základní funkce vozidla. Nikdo se tu nesnaží řidiče za jízdy bavit nebo vychovávat, jak se s tím můžeme u elektromobilů někdy setkat (viz naše reportáž „Týden s Nissanem Leafem“ ). Zkraje občas cítíme při jízdě nepatrné záškuby, které po nějaké chvíli mizí. Později se dovídáme, že příčinou jsou naplno nabité baterie, neumožňující zpočátku rekuperovat energii při brzdění nebo jízdě výběhem, v kombinaci s bezpřevodovkovou konstrukcí. U osobního elektromobilu si s tímto problémem poradí automatická převodovka, zde si lze na něj prostě zvyknout. Vozem se dá snadno manévrovat. Řízení zvládne i běžná ženská ruka, přestože u tohoto modelu je bez posilovače. Posilovač lze na vyžádání dodat, nicméně představuje další zdroj spotřeby energie a při běžném popojíždění v městských službách, k němuž je „elektrická multikára“ určena především, je to zpravidla považováno za nadbytečné.
Pobízeni na dálku instruktorem vyvíjíme maximální rychlost, jaké je náš elektrický valníček schopen, a auto přitom dokonale sedí na rovině, v zatáčkách a poté i při slalomu. Je zřejmé, že o stabilitu se stará především rovnoměrně rozložená hmotnost včetně baterií umístěných v těžišti vozu. Jak se později dovíme, tato konstrukce umožňuje zvládnout i nástrahy navátého sněhu v horských obcích se stejným účinkem jako pohon 4 × 4 u tradičního vozidla, jednostranně zatíženého těžkým motorem.
Finálním testem stability je vyhýbací manévr, simulující situaci, kdy je nutno se na ulici v plné rychlosti vyhnout nečekané překážce – živé či neživé. I tuto překážku objíždíme s vozem doslova přilepeným k vozovce. Po ukončení jízdy vozidlo jednoduše zabrzdíme ruční brzdou a hladce vysedáme z kabiny. Zaznamenáváme přitom, že dveře i vnitřní prostor jsou řešeny tak, aby opakovaný nástup a výstup nebyl zdrojem nepříjemností. Závěrem k této perspektivní oblasti elektromobility
Takovýto elektromobil musí zároveň vyhovovat specifickým provozním požadavkům co do rozměrů, jízdních charakteristik, robustnosti konstrukce a dalších užitných vlastností. Často se přitom ukáže, že co největší dojezd na jedno nabití baterií nemusí být tím rozhodujícím kritériem. I zde se v praxi uplatňuje známá „úzkost z posledního kilometru“: Některé zákazníky nejprve uklidní možnost dojezdu 120 až 200 km a posléze sami volí dojezd nižší, protože větší si prostě nepotřebují zaplatit. My odjíždíme z mosteckého polygonu obohacení o řadu zajímavých zkušeností s touto specifickou oblastí elektromobility a tím více věříme, že se v naší zemi bude dále rozvíjet. Značka Goupil k tomu jistě nemalou měrou přispěje. Jakub Slavík Ilustrační foto © archiv redakce Smartcityvpraxi.cz
|
|
Naše tipy |
|
Copyright © 2012 – 2023 Ing. Jakub Slavík, MBA – Consulting Services |
| |
Takříkajíc na vlastní kůži si ozkoušíme jízdu se
zavedeným typem G4 (foto vpravo), vybaveným olověnými bateriemi. Na mosteckém
automobilovém polygonu nás pod vedením zkušeného instruktora,
vydávajícího přes vysílačku pokyny, čeká jízda po kopcovitém oválu
plném zatáček, slalom a vyhýbací manévr.
Užitkový elektromobil ve službách města má řadu výhod,
především pro své okolí. Je to v prvé řadě jeho nehlučný a bezemisní
provoz. Na trase při rozmanitých rozvážkách nebo zalévání městské
zeleně je často v časných ranních hodinách, kdy většina okolních
obyvatel potřebuje dospat. „Motorový budíček“ přitom není ten správný
začátek nového dne, o výfukových plynech do otevřeného okna ložnice
nemluvě. Po právu má proto tato oblast čisté městské mobility podporu z
