|
Nové přístupy k recyklaci uhlíku
11.8.2014 Uhlík,
relativně malý a lehký prvek, je základem prakticky všeho, co nás
obklopuje, počínaje veškerými organickými sloučeninami (a tím pádem i
všemi živými organismy), přes celou řadu anorganických látek, až po
různé modifikace samotného přírodního uhlíku. Uhlík obsahuje cca 10
miliónů nejrůznějších látek. Příčinou této obrovské variability je
schopnost uhlíku ochotně na sebe vázat další lehké atomy, včetně sebe
sama. A stejně jako příroda začali těchto unikátních vazebných
schopností využívat i vědci k výrobě nejrůznějších umělých materiálů.
Mezi nejrozšířenější dnes nepochybně patří uhlíková vlákna. Jde o velmi
tenká vlákna o průměru zhruba 5 až 10 mikrometrů (pro srovnání, vlas má
průměr zhruba 100 mikrometrů) tvořená výhradně atomy uhlíku. Již v 60.
letech minulého století je objevil americký vědec Roger Bacon, a
přestože tehdy vlákna nedosahovala takové čistoty jako ta současná,
stále vykazovala parametry, které přivítali konstruktéři z mnoha oborů.
Patří mezi ně zejména vysoká tuhost a pevnost v tahu, odolnost vůči
teplotním změnám a chemikáliím a malá hmotnost. Díky této kombinaci
vlastností měl nový materiál velký potenciál zejména pro letecký
průmysl, kde se součástky z uhlíkových vláken začaly používat již na
přelomu 60. a 70. let minulého století. Od té doby se staly kompozity
na bázi uhlíkových vláken nedílnou součástí nejen letadel, ale také
větrných elektráren, automobilů či sportovních potřeb.
Nic však není dokonalé a výborné vlastnosti uhlíkových vláken jsou
draze vykoupeny jejich výrobní cenou. Přestože je uhlíku všude kolem
nás dostatek, uspořádat jednotlivé atomy do struktury tvořící vlákna
představuje velmi komplikovaný výrobní proces vyžadující teploty přes
2000 °C, což je extrémně energeticky náročné. Navzdory širokým
možnostem využití proto zůstávají uhlíková vlákna doménou výrobků, u
nichž nehraje cena zásadní roli. Výhledově bychom se však s nimi mohli
setkávat častěji. Vědci společnosti Siemens totiž vyvinuli způsob, jak
efektivně recyklovat uhlíková vlákna z vyřazených kompozitů, tvořených
kromě samotných vláken ještě polymerovou matricí.
V současné době se uhlíková vlákna z těchto kompozitů recyklují poměrně
drastickým způsobem zvaným pyrolýza neboli tepelný rozklad. Při něm
jsou, zjednodušeně řečeno, kompozity zahřáty na vysokou teplotu, při
níž se spálí polymerová část kompozitu, a dojde tak k oddělení
uhlíkových vláken. Tato metoda však má negativní vliv na vlastnosti
vláken, protože po spálení polymerů mohou být vlákna různě spletená či
pokroucená, což omezuje jejich další využití. Vědci proto šli na věc z
druhé strany a využili chemických vlastností polymerů. Během
speciálního procesu, při němž jsou kompozity pod tlakem zahřáty na 200
°C, se polymery přeměňují na alkoholy tvořené menšími molekulami, jež
se pomocí vody odloučí od uhlíkových vláken. Výhodou metody je nejen
nižší energetická náročnost a nulová spotřeba toxických rozpouštědel,
ale zejména její šetrnost vůči samotným uhlíkovým vláknům. Ta jsou na
konci procesu prakticky netknutá a zachovávají si původní velikost a
tvar, včetně nepoškozeného povrchu. Mechanické vlastnosti vláken jsou
tedy recyklací ovlivněny naprosto minimálně.
Aby však mohla být metoda používána ve větší míře, musí vědci ještě
vyřešit, jak využít recyklovaná vlákna k výrobě produktů a součástek,
jež mají jiné rozměry a tvar, než původní komponenty.
Siemens, redakčně
upraveno
Foto © Siemens
Další
informace zde
Přečtěte si také o principech dalších technologií:
S
bateriemi se setkáváme na každém kroku. Právě v naší
rubrice Elektromobilita se o nich často pojednává jako o zdrojích
elektrické energie. Bude
proto
užitečné si připomenout, jak baterie fungují 
LED dioda se stává stále užívanějším zdrojem osvětlení
ve všech velikostech a účelech použití. Je proto užitečné vědět, jak toto zařízení funguje. 
Další nápověda k článkům pojednává o veřejném
osvětlení, tedy osvětlení ulic, silnic nebo jiných veřejných
prostranství. Osvětlovací soustava veřejného osvětlení zahrnuje
svítidla, podpěrné a nosné prvky,
elektrický rozvod a ovládací systém. 
V článku se
podíváme, jakým způsobem se baterie a palivové články, používají u automobilů a
autobusů i u dalších silničních dopravních prostředků. 
Pro porozumění základnímu principu fungování jaderné
elektrárny si nejprve stručně ukážeme, jak probíhá výroba elektřiny v
uhelné elektrárně a teplo spalovaného uhlí nahradíme jiným teplem –
teplem ze štěpné jaderné reakce. 
Fyzikální
podstatou fotovoltaického článku je
fotoelektrický jev, který objevil Alexandr Edmond Becquerel v roce
1839. Fotovoltaický jev je z fyzikálního hlediska charakterizovaný
přímým vyražením elektronu z jeho oběžné dráhy fotonem slunečního
záření. 
Výrazem
„smart grid“, nebo také česky „inteligentní síť“, bývají označovány
komunikační sítě, které umožňují regulovat výrobu a spotřebu elektrické
energie v reálném čase. Základním principem smart grid je vzájemná
obousměrná komunikace 
Článek pojednává o tepelných
čerpadlech, často používaných v kombinaci se solárními kolektory, a o spalování biomasy. 
Kogenerace
znamená společnou výrobu elektřiny a tepla v jednom zařízení. Vyrobená
elektřina slouží pro vlastní spotřebu nebo ji lze prodávat do rozvodné
sítě.
Kromě výroby elektřiny v malých vodních elektrárnách existují ve světě i jiné způsoby ekologického
využití vody k výrobě elektřiny. Používají se v přírodních podmínkách,
které se v ČR nevyskytují. 
Malými
vodními elektrárnami rozumíme vodní
elektrárny o výkonu menším než 10 MW. Používají se k výrobě elektřiny
pro osobní potřebu, pro průmyslové účely i k dodávkám do rozvodné sítě. 
Vítr vzniká tlakovými rozdíly mezi různě zahřátými oblastmi vzduchu v
zemské atmosféře. V blízkosti zemského povrchu je rychlost a směr
proudění ovlivňována členitostí povrchu. 
Palivové
články slouží k přímé přeměně chemické energie
na stejnosměrný elektrický proud.
Zde
je shrnutý význam základních pojmů týkajících se
energie, jejích zdrojů a šetrného využívání.
Na odborném semináři Hydrogen Day, představil ÚJV Řež, a.s.
experimentální zařízení pro vysokoteplotní elektrolýzu vody. Výsledky výzkumu se mohou
uplatnit při výrobě vodíku v energetických zařízeních mj. pro využití v
palivových článcích. 
Na konci července 2013 představilo projektové konsorcium
EPoSil v
laboratoři společnosti Bosch první demonstrační model získávání
elektřiny z mořských vln pomocí silikonových materiálů – elastomerů. 
Vedle reaktorů 4. generace jsou důležitým současným trendem v rozvoji jaderné
energetiky také tzv. malé reaktory. Jejich principy a vývojové směry
ukázal 15. května 2013 na odborné konferenci Ing. Aleš John, MBA, Generální ředitel společnosti ÚJV Řež,
a. s. 

|














|